clanok:83

Ako vyhrať Slovakmana? (I. časť)

Publikované 12.07.2020

Slovakman tento rok oslavuje plnoletosť. Za 17 ročníkov sme spoznali 9 rôznych mužských víťazov, keď len Petr Vabroušek dokázal výhru zopakovať (a to 8 krát).

Loviť v pamäti spomienky a príbehy nebolo v niektorých prípadoch jednoduché. Vrátiť sa totiž o viac ako desaťročie je takmer rovnako náročné ako dokončiť 226 kilometrov.

My sme radi, že sa nám podarilo spojiť so všetkými našimi víťazmi a zistiť od nich spomienky na ich víťazstvo. Zaujímalo nás tiež či ich ešte na Slovakmane uvidíme.

Yaroslav Ždanov (2003)

Veľmi ma prekvapuje, že sa ešte niekto zaujíma o môj príbeh z roku 2003. Uplynulo dosť času, ale na niečo si ešte pamätám. Pred štartom som bol v dobrej kondícii, ale na konci pretekov to bolo veľmi ťažké. Dva týždne pred Slovakmanom som robil Ironman Roth v Nemecku a cítil som sa dobre. Počas dňa bol pre mna hlavným súperom Filip Kristl. Po plávaní sme sa spolu dostali z vody, držali sa blízko na bicykli, ale po prvom kole začal Filip zaostávať a celú zvyšnú vzdialenosť som išiel sám. Keď som sa na behu cítil naozaj ťažko a musel som trochu chodiť, myslel som si, že sa chystá dohnať môj náskok, ale toto sa nestalo. Až po cieľovej čiare som sa dozvedel, že on vzdal.

Prídeš znovu? :)

Teraz už aktívne netrénujem, takže ak chcete ísť celú vzdialenosť triatlonu je pre mňa vždy výzva, Ironman a navyše bez tréningu ešte viac. Ale rád by som navštívil ešte niekedy toto miesto ako divák, znovu prežiť podujatie a cítiť radosť, už vlastne po 17 rokoch. Vďaka za skvelé otázky, dúfam, že sa opäť uvidíme niekedy.

Andrej Orlický (2004)

Fúúú, to už je tak dávno :) Viem, že to bol môj druhý Ironman (prvý som bol v 1998 v Podersdorfe) a išiel som tom skúsiť po pár rokoch opäť, ale už doma. Najradšej pretekám doma na Slovensku a vždy keď sa mi dalo, tak som na Slovakmane štartoval, či ako jednotlivec alebo aspoň v štafete. Z môjho víťazstva spred 16tich rokov si pamätám to, že som išiel viac menej na istotu a keďže nebola vtedy na štarte veľká konkurencia, nemusel som moc do toho tlačiť a keď som mal energetickú krízu na behu, strávil som na jednej občerstvovačke na štadióne tuším aj dve-tri minúty;) Ešte si pamätám, že na behu prišla búrka a to ma veľmi potešilo. Nemám rád teplo a to schladenie bolo pre mňa ideálne. Neskôr sa kvalita súperov zvyšovala a tak môj čas z roku 2004 by už teraz zďaleka nepostačoval. Ale nie len kvalita súperov, ale aj kvalita organizácie sa z roku na rok zlepšuje a tento rok sa teším, aj na to, že to vyzerá na najkvalitnejšie a aj najväčšie štartové pole v histórii Slovakmanu. Ak sa nič nepredvídateľné nestane, vidíme sa na štarte. Teším sa na atmosféru, kamarátov, triatlonovú rodinu a aj na to, ako sa opäť rozbijem.

Tomáš Bednář (2005)

Pamatuji si na teplo, plavání v Šuranech, kopečky před Nitrou, fantastickou atmosféru a souboj s Pavlem Kašpárkem. Byl to těžký závod a sladké vítězství pod 9 hodin. Jediné mé vítězství na tratích IM z 35 dokončených závodů na těchto tratích a cením si ho hodně, ale ještě více si cením přátelství s Vladem a Palem.

V letošním roce je to 15 let, dokonce jsem měl nutkání v době, kdy nebyly závody přijet, připravil jsem se objemově na závod, ale hlava už nechce. Pokud bych se na Slovakmana vrátil, chci závodit a ne se jen zůčastnit. Momentálně na tom nejsem tak, abych mohl býti konkurence schopný, již 5 let se totiž věnuji krátším závodům a štafeta mě taky vůbec neláká. Ale ještě nekončím, proto pořád doufám, že se to ještě změní a na Slovakmana dorazím :) 

Petr Vabroušek (2006, 2007, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2017, 2019)

Slovakmana jsem vyhrál už 9x, takže mi to všechno trochu splývá dohromady. Nikdy to ale nebylo „zadarmo“ a vždy jsem o vítězství musel tvrdě bojovat. Zpočátku nejčastěji s Karolem Džalajem, později už to bylo pokaždé s někým jiným. V paměti mi utkvěl třeba souboj s Honzou Oppolzerem v roce 2013, o kterém jsem do poslední chvíle netušil, že je ve stejném běžeckém okruhu (myslel jsem, že je o kolo zpět a chtěl jsem ho pochválit, jak pěkně běží). O tom, že jsme ve stejném okruhu, jsem se dozvěděl náhodou od Davida Jílka, kterého jsem tehdy trénoval a předbíhal ho asi 3km před cílem. Jen díky tomu jsem to znovu nakopnul a nepřišel o vítězství:-)… Velmi těsný byl i souboj s Michalem Holubem vloni. Měl jsem na něj slušný náskok po kole, ale běžel výborně a v závěru jsem si ho musel hodně hlídat. Nakonec to byla snad zhruba půlminutka. Každý takový souboj dokáže Vlado jako spíkr výborně vyšpičkovat dobře mířenými invektívami. Diváci vždy vytvoří úžasnou atmosféru!

Prídeš znovu? :)

Samozřejmě. Nejen letos, ale klidně až do důchodu (pokud někdy nastane). Slovakman je úžasný závod!

Filip Kristl (2008)

Musím sa priznať, že teraz lovím v pamäti dosť hlboko, ale tuším sme išli s Karolom (Džalajom pozn.red.) spolu do cca 30.km na behu. Bolo teplo ako vždy, na biku sme sa skúšali trhať v každom kopci (dynastia Slovakman Nitra) ale do T2 sme prišli spolu. Karol mal brutal nástup po depe a podarilo sa mi ho dobehnúť až na siedmom kilometri, potom sme išli celý čas rameno na rameno, na spomínanom tridsiatom som mu nastúpil, už nevedel dorovnať karty a zvyšok už vieme :)

Prídeš znovu?

Prídem možno znovu, ale tento rok mi to žiaľ /alebo našťastie?:) / nevydá, nakoľko aktuálne preferujem vertikálne metre pred dĺžkovými a mám už v kalendári nasekané attacky, šelmy, ultra traily a tak tie veci.

Michal Kulich (2009)

V období keď som aktívne pretekal bola Slovenská špička fakt nabitá a každý z nás musel riadne makať aby bol na bedni. Pri mojom víťazstve v roku 2009 som mal tradične slabšie plávanie, čas okolo jednej hodiny znamenal cca 20.miesto, na bicykli som sa postupne prepracoval dopredu ale Karola (Džalaja, pozn.red.) som predbehol až v druhej polke maratónu, to aj vďaka najrýchlejšiemu bežeckému času dňa 2:52, čo je do dnes a už asi aj navždy ostane mojím osobákom na maratón v rámci dlhého triatlonu.

Prídeš znovu? :)

Pozrieť sa určite :) Samozrejme športujem aj teraz ale už menej, je to skôr také udržiavanie sa. Do štafety by som sa však nechal nahovoriť aj tento rok.

Karol Džalaj (2010)

No kde sa mohlo zrodiť moje víťazstvo? Vzhľadom k mojej plaveckej a bežeckej výkonnosti iba v cyklistickej časti. Bolo to ešte v ére nitrianskeho Slovakmanu. Pre rekonštrukcie cesty bola mierne pozmenená trať. Aj napriek cetínskym kopčekom som 180 kilometrov zajazdil s priemerom blízko k 40 km/h. V druhom depe  som mal možno 15-20 min. na domáceho favorita a veľmi kvalitného bežca Miša Kulicha i Martina Šimkanina. Mišo ma však už pred tým minimálne dvakrát za podobných podmienok vyškolil. Dokonca raz na Moraviamanovi, keď som bol v čele pretekov od štartu 225 km, ale nestačilo to. Posledný kilometer pred páskou ma Mišo zbehol a zaslúžene vyhral. V Nitre roku pána 2010 som takú drámu nechcel pripustiť. Bežal som teda čo to dalo a nakoniec to vyšlo. 

Prídeš znovu?

Nikdy nehovor nikdy. Ak si niekedy ešte trúfnem na ironmanské vzdialenosti, tak Vlado Baron má moje slovo, že to bude na SLOVAKMANOVI.

Jan Oppolzer (2016)

Slovakman je krásný závod, který se většinou odehrává v pekelné výhni, přesně tak, jak mám rád. Nicméně před 4 lety, když se mi podařilo dorazit do cíle jako první, závod začal překvapivě chladným počasím se silným větrem a dokonce i deštěm. Pamatuji si, že jsem si na kolo bral dokonce návleky na ruce a že mi zprvu nebylo vůbec teplo. Foukal velmi silný vítr, takže na otočku se sotva jelo a zpět se téměř letělo. Nebylo vůbec jednoduché dojet čelo závodu, v němž naší skupince odskočili při plavání zhruba o 4 minuty Olivier Godart a Lukáš Slatinský. Trvalo snad 100 km dostat se za ně. Dodnes vůbec netuším, jakým zázrakem se mi povedlo všem nakonec ujet a dorazit do druhého depa jako první s drobným náskokem. To už se počasí ale zlomilo a naopak začala tradiční výheň. Běh se mi povedlo si celkem užít a vedení udržet až do cíle. Trochu jsem doufal, že mi počasí bude hrát do karet, ale pamatuji, že jistý jsem si byl výsledkem až zhruba 5 km před cílem, kdy jsem doufal, že už se snad nic nemůže stát.

Prídeš znovu?

Na Slovakmana se určitě rád vrátím, bohužel to nebude letos. Letošní příprava neprobíhá podle představ a ve formě cítím nedostatky. Z 226 km mám po svých zdravotních problémech respekt. Nemám problém dokončit závod hluboko za svými očekáváními, což byl třeba případ Pilamana v roce 2018, kdy jsem trpěl od 30. km cyklistiky a na běhu jsem víc stál v bolestivých křečích než běžel rozumné tempo. Ale 226 km se závěrečným maratonem je jiná liga. Přiznám se, že mám obavu, že bych s triatlonem nejspíš skončil, kdybych se do cíle protrápil. A to ještě nechci — rád bych, kdybych ještě několik následujících let mohl v triatlonu trochu mluvit do výsledkové listiny. Už jsem chtěl s triatlonem skoro seknout, ale nakonec jsem se rozhodl, že je na to ještě brzy.
Letošní Slovakman nabídne jistě velmi zajímavou podívanou. Přeji všem (závodníkům i pořadatelům) krásný zážitek bez jakýchkoliv problémů a těším se na viděnou.

Tomáš Řenč (2018)

Pokud si dobře pamatuji, tak mé vítězství bylo stylem start cíl. V plavání jsem trochu bojoval s řasami, na kole už pak začalo pěkně do mě smažit sluníčko, ale stále jsem udržoval vysoký výkon na kole a hlídal si narůstající náskok, před skupinkou pronásledovatelů. Při závěrečném maratonu už bylo slíníčko velmi nepříjemné. Pravidelně jsem se ochlazoval, kde i diváci byli skvělí a polévali mě vodou z řeky Váh, což bylo velmi příjemné. Poslední kilometry už byli hodně těžké a já se moc těšil do cíle. Jsem moc rád, že jsem dokázal závod vyhrát a budu se moc těšit, na letošní start, kde nebudu chybět.